Kobyla
Skalní útvar Kobyla je dominantou zdejší přírodní rezervace. Skalní město se skládá ze 178 skalních věží, které jsou situované především na okraje kaňonovitých údolí. Nejvyšším bodem rezervace je obnažený vrchol Mužského (463 m n. m.), který je z olivínického nefelinitu. Lesy zabírají podstatnou část území a jsou vedle pískovcových skalních masivů nejcennější složkou této oblasti. V porostech je nejvíce zastoupena borovice, přimíšen je buk, dub, méně pak další listnáče. Reliktní bory spolu s borovými doubravami tvoří kostru původní druhové skladby porostů. Extrémní stanoviště sklaních útvarů mají vliv na tvar stromů na nich rostoucích. I vzrůstem malé borovice dosahují stáří několika set let. Ve vlhkých studených údolích jsou běžné smrkové porosty. Flora i fauna je zastoupena druhy s tradiční vazbou na skalní útvary a lesní porosty.
Pověst o Drábovi
Podle pověsti dostaly Drábské světničky jméno po posledním obru jménem Dráb, který tam žil se svojí ženou. Manželka mu hospodařila a on sám se staral o živobytí. Lidem sice neublížil, ale zato měl spadeno na dobytek, na obilí, zkrátka na vše, co se hodilo k jídlu. V blízkém okolí však příliš nekradl, raději se pouštěl dál a domů se vracel oklikami, aby nikdo nevypátral, kde žije.
Po čase Dráb ovdověl. Osamělému obru se v jeho obydlí v divokých skaliskách začalo stýskat, pořádek tam neměl, nikdo mu dobře neuvařil a tak se vydal hledat novou hospodyni. Dostal se k Jizeře a nedaleko Vranového uviděl děvečku, která se mu líbila. Lapil ji do hrsti - a že musí s ním. Děvče plakalo, prosilo, ale nic naplat, musilo s ním. Ve skalách jí obr domlouval, aby se ho nebála, že jí neublíží, ale že mu musí vést domácnost, jak to dělala nebožka jeho manželka. Co měla zajatá dívka dělat? Starala se o něho, ve velkých kotlích mu vařila, co donesl, ale novému osudu nemohla přivyknout. Za dne jí čas utekl, práci byla zvyklá, ale večer vždy toužebně myslila na domov a nejednou si i poplakala.
Jednoho dne, když Dráb byl zvláště spokojen s obědem, odvážila se ho poprosit, aby ji na jeden den pustil domů. Obr se dlouho rozmýšlel, když mu však slíbila, že se vrátí, dal se obměkčit.
To bylo ve Vranovém divení, když se děvče, dávno oplakané, objevilo v rodném stavení! Všichni si myslili, že se utopila v Jizeře. Teď žasli, když vypravovala, jakou má službu. "Alespoň víme, kde ten škůdce přebývá", radovali se. A uradili se, jak obra vypudit. Jenže dívčini zachránci druhého dne nepřišli. Hrách, kterým dívka značila cestu k obrovu sídlu, vysbírali ptáci a lidé ztratili cestu. Když podruhé prosila, aby jí Dráb dovolil navštívit domov, obr se již tak dlouho nerozmýšlel. Doma jí tentokrát dali velké klubko příze, aby je cestou odvíjela. Dalšího dne vzali ten největší žebřiňák, co měli, silné provazy a po niti našli cestu do skal. Přišli zrovna ve chvíli, kdy orb usnul na svém loži, skalním výstupku. Ve mžiku ho svázali provazy na rukou i nohou. "Teď se ani nehne", radovali se a čekali, až se obr probudí. Dráb se probral až za hodnou chvíli. Udiveně se díval, jak se kolem něho hemží spousta lidiček. "Té už neuvidíš" slyšel, když se ptal po své hospodyni. Jiní zase radili, aby mu ji přivedli, že ji třeba odmění za práci, kterou u něho odvedla. "Co by", namítali druzí, "spíše jí potrestá, za to že nám ho zradila!" Obr chvíli mlčel a pak řekl: "Kdybych chtěl, všechny ty vaše nitě bych vám přetrhal, ale jsem už stár, dívku jste mi vzali, tak si se mnou dělejte, co chcete."
Byl to kus práce, než spoutaného obra snesli dolů ze skal a naložili na žebřiňák. Ten ani nestačil a Drábovi nohy visely přes vůz. Snad uznal, že se lidí naokrádal dost a dost, i chtěl je nějak obdarovat za škody, které jim způsobil. Než se vůz rozjel řekl: "Až bude slunce vstávat v den svatého Jana, pozorujte, na kterou borovici nejdříve zasvítí. Pod ní leží můj poklad." I lidé z Vranového byli laskavější, než se původně zdálo. Drába odvezli daleko za hory, aby tam pokojně dožil.
O svatém Janu nezapomněli na obrovu radu, ale nikdy se jim nepodařilo vyčíhat, na který strom dopadly první ranní paprsky. Poklad tedy nevykopali. Mládenci z okolí však poslechli rady starých lidí, aby o pašijovém týdnu skákali z obrova lože. Kdo poslechl, toho prý už nikdy nebolely nohy. Snad něco z obrovy síly zůstalo zachováno v místech, kde žil. Proto ve statku ve skalách žili takřečení fexti - muži sice nepříliš velcí, ale nadaní neobyčejnou silou a obdaření většími schopnostmi než ostatní lidé.
Také na blízkém Káčově žil prý před lety letoucími obr jménem Káč. Měl tam hrad a v něm provozoval zlé čarodějnické umění. Po čase na něj kdosi ještě mocnější vyzrál a přemohl ho. Jeho hrad byl proměněn v kopec a sám Káč byl zaklet do podoby čedičového skaliska, stojícího na kopci, dnes zvaného Káčov. [Podle Leontiny Mašínové, "Tajemný věků hlas. Pověsti z východních Čech."]
Trasa
Připravte se na asi tříhodinovou procházku po neznačených cestách a stezkách mezi skalami, dobrá obuv se hodí. Trasa vede místy náročnějším terénem, okolo sluje obra Drába, který je známý svou náladovostí a ukrutnou silou. Proto počítejte s mnohými překážkami. Popis cesty a souřadnice získáte na stage1.
|
Razítko, polštářek a foto
Keš je letterbox hybrid, takže obsahuje kromě logbooku také razítko a polštářek. Oba tyto jsou součástí keše a proto je neodnášejte. Další info viz níže. Potěší nás, pokud k logu připojíte nějaké vlastní foto živého koně. Houpací, plyšové, nebo i šachové berem taky. :-) |
Letterbox Hybrid (LH) je speciální druh keše.
V Severní Americe se stala oblíbenou turistická hra Letterboxing, která je trochu starší než Geocaching. Nepoužívají se zde souřadnice, poklad se hledá podle popisu cesty. Při rostoucí popularitě Geocachingu bylo potřeba zajistit, aby si schránky těchto dvou her na turisticky významných místech nekonkurovaly a nemátly případné nálezce. Řešením je umístění pouze jedné schránky, která je současně letterboxem s razítkem a polštářkem, tak i běžnou geokeší, označenou jako typ LH .
Na rozdíl od Spojených států, kde je většina LH keší svou podstatou kešemi tradičními, tady u nás šel vývoj trochu jiným směrem. Letterboxing se České Republice prakticky nehraje, takže nebyl důvod zde LH keše zakládat. Ale jak získat do svého profilu tu parádní ikonku dopisní obálky? Jednoduše to vyřešil autor historicky první LH keše u nás, kterou najdete v Jelením příkopě Pražského hradu. Pro získání souřadnic této mysterky musíte splnit úkol po cestě, která je popsána slovy, tak jak je to běžné v Letterboxingu. Keš se stala natolik oblíbenou, že se stala vzorem pro autory všech dalších českých LH keší.
Tento druh keše se výborně hodí v místech, kde je příliš slabý signál, nebo kde je vhodné jít určenou trasou, ne přímo za šipkou.
Odkazy: Další blízké LH, Co je Letterbox Hybrid, Vše o Geocachingu